Sezam častých očních vad
Dalekozrakost je oční vada, při které se paprsky světla usměrněné oční čočkou sbíhají až za sítnicí. Na sítnici tak vzniká neostrý obraz. Vyskytuje se u většiny narozených dětí a růstem zpravidla vymizí. Pokud oko zůstává v předozadní ose kratší, jde o dalekozrakost. Menší či jednostrannou vadu u dítěte nepoznáte. Na větší vadu upozorní chování dítěte, které si předměty přibližuje blízko k očím anebo o kreslení či prohlížení knížek ztrácí brzy zájem, a to v důsledku velké zrakové zátěže.
Krátkozrakost je oční vada, při které se paprsky světla usměrněné oční čočkou sbíhají před sítnicí. Na sítnici tak vzniká neostrý obraz. Pacient s takovou vadou špatně vidí do dálky. U dětí jde převážně o osovou vadu, oko je příliš dlouhé. Krátkozrakost však může být způsobena i větším zakřivením čočky či rohovky. Vznik krátkozrakosti souvisí převážně s dědičnými dispozicemi, vliv však má i častá práce do blízka (např. práce na PC, hra na tabletu či mobilním telefonu).
Astigmatismus se často vyskytuje spolu s dalekozrakostí nebo krátkozrakostí. Rohovka, někdy i oční čočka, nemá pravidelný kulovitý tvar, ale je v jedné nebo obou osách více či méně zakřivená. Paprsky světla ze všech směrů se nemohou spojit do jednoho ohniska na sítnici. Malý stupeň astigmatismu rodiče zpravidla u dítěte nepoznají. Až větší vada může vést k bolestem hlavy, únavě očí, rozmazanému vidění do dálky i do blízka. Za následek může mít i tupozrakost.
Šilhání je oční vada, kdy oči nesledují pozorovaný předmět rovnoběžně, ale jedno nebo střídavě obě oči se stáčejí jiným směrem. Oči vzájemně nespolupracují. Tento stav je dán různými překážkami. Vzniká u dioptrických vad, především u vysoké dalekozrakosti, astigmatismu a u rozdílných dioptrických hodnot obou očí. Další příčinou jsou například vrozené a získané poruchy zrakové dráhy, okohybných svalů a okohybných nervů, poruchy vyšších mozkových center, vrozený šedý zákal,.. Významnou roli zde hraje dědičnost.
Léčba u dětí spočívá v nastavení brýlové korekce, léčbě tupozrakosti pomocí okluze a pleoptického cvičení. Poté v některých případech následuje operace a následně nácvik binokulárních funkcí (spolupráce očí) – ortoptické cvičení.
Dospělé pacienty se šilháním lze rozdělit na ty, kteří šilhají od dětství a na pacienty, kteří začali šilhat v důsledku úrazu oka či hlavy, nebo v důsledku nemoci. Zde je šilhání obvykle provázeno dvojitým viděním.
Tupozrakost je funkční vada zraku, která postihuje jedno nebo obě oči. Trpí jí nejčastěji děti se šilháním, větší dioptrickou vadou, děti po úrazu oka, po operaci vrozeného šedého zákalu, děti s nystagmem.
Léčbu je nutné zahájit v raném dětském věku. Spočívá v nasazení brýlové korekce a v okluzi (zakrývání) zdravého oka a v pleoptickém cvičení oka postiženého.
Neprůchodnost slzných kanálků u dětí jejich rodiče poznají na podkladě častého nebo trvalého slzení oka. Může se objevit i hleno-hnisavý výtok. Příčinou bývá nejčastěji vrozené zúžení nebo uzavření slzovodu. Konzervativní léčba spočívá v masáži slzného vaku, která může urychlit zprůchodnění slzovodu. Pokud tato léčba nepomůže, přistupuje se k průplachu a následně eventuálně k sondáži slzných cest. Když sondáže nevedou k zlepšení stavu, přistupuje se při velkých obtížích ke kanylaci slzných cest v celkové anestezii, kterou je nutné provést mezi 10.-12. měsícem věku dítěte. Pokud se kanylace neprovede v uvedeném věku dítěte a obtíže přetrvávají, lze provést chirurgický výkon (EDCRS) až od 4 let věku dítěte.
Retinopatie nedonošených dětí je nejčastější příčinou slepoty dětí ve vyspělých zemích. Postihuje nedonošené děti s porodní hmotností pod 1 200 g a narozené před 32. týdnem těhotenství. Patologický proces začíná tím, že nezralé cévy sítnice u nedonošených dětí nejsou schopny vaskularizovat celou periferii sítnice (na rozdíl od donošených dětí, kde je vaskularizace sítnice v době porodu dokončena). Na hranici mezi cévnatou a bezcévnou částí sítnice dochází k novotvorbě cév a vaziva. Prorůstání těchto struktur do sklivce může způsobit odchlípení sítnice. Hlavním faktorem pro vznik, vývoj a prognózu ROP je stupeň nezralosti dítěte. Dalšími faktory jsou opakované krevní transfuze, bronchopulmonální dysplazie, a řada dalších.
Velmi významným rizikovým faktorem je intraventrikulární krvácení mozku nebo kolísavá koncentrace vdechovaného kyslíku. Velkou roli při vzniku tohoto onemocnění má cévní endoteliální růstový faktor (VEGF), který je odpovědný za ranou tvorbu cév sítnice. Dysregulace VEGF vede k poruše vývoje cév u nezralé sítnice. Vliv bude mít velmi pravděpodobně i genetická predispozice.
Pro léčbu je důležitý včasný záchyt těchto nemocných a včasné ošetření sítnice kryokoagulací, laserovou fotokoagulací sítnice nebo aplikací anti-VEGF léčiva do sklivce oka. Všechny tyto děti musí být následně dispenzarizovány.
Partnerské
zdravotní pojišťovny
